Soutěžní článek: Vždy perfektně připraven

Vrstvení není jen módní záležitost

V současné době je na trhu široká, řekl bych, až zbytečně pestrá nabídka nejrůznějších moderních technologií, které vám slibují ten nejvyšší tělesný komfort. Téměř každá značka má své fígle a vychytávky. Ale nebojte se, není zase tak těžké, se v tom zmatku vyznat.

V oblečení se standardně používají tři vrstvy. První spodní vrstva by měla udržet tělesné teplo a zároveň by měla odvádět vlhkost. Tato vrstva bývá z nejrůznějších veskrze umělých vláken. Já osobně preferuju 100% merino vlnu (název merino pochází od pojmenování druhu ovce, ze které tato vlákna jsou) s příměsí stříbra. Stříbro se přidává, jelikož pohlcuje zápach, a vy nebudete muset tak často své spodky prát. Díky tomu vám prádlo také déle vydrží, protože s každým praním se jeho funkčnost snižuje. Mezi první vrstvou oblečení a tělem by neměl vznikat žádný prázdný prostor. Prádlo musí být upnuté přesně na tělo.

Do třetice všeho dobrého

Druhou vrstvou mohou být nejrůznější zateplené roláky či mikiny, které mají dopomoci tělesné teplo udržet. Třetí vrstva pak slouží jako ochrana před větrem a deštěm. Každá kvalitní bunda by měla mít co možná nejvyšší vodní sloupec. Velikost vodního sloupce udává, jakému množství vody je vaše bunda schopna odolat. Proto platí, čím vyšší hodnota, tím lepší. Dále by neměla chybět windstopová membrána, která zabrání profouknutí. Všechny vrstvy musí být propustné, aby odváděly vlhkost od těla, ale aby zároveň nedovolily proniknout chladu dovnitř.

Já sám si s sebou na hory beru bundy dvě. Jednu do špatného počasí a jednu „soft-shellku“ do hezkého počasí, která sice není tak teplá ale zároveň mě tolik neomezuje v pohybu. V baťohu mám vždy přibalenou lyžařskou kuklu pod helmu. To kdyby začalo hodně foukat, nebo byla zima. Věřte, že na ledovcích bych bez ní nedal ani ránu. Podle počasí si výjimečně vozím i náhradní rukavice (pokud s sebou nemám druhé, přímo speciální rukavice na funcarving). Nezapomínejte, že vrstvy svléci můžete kdykoli. Obráceně to jde ale těžko.

Myslete však i na své pohodlí. Nepřehánějte to s oblékáním. U volby oblečení přemýšlejte a pečlivě sledujte podmínky nejen v údolí na balkoně vašeho ubytování, ale zjistěte si také, jak to vypadá s počasím nahoře. Může totiž nastat inverze a nahoře vás tak místo zimy a mlhy může čekat jasná obloha a teploty kolem nuly.

Bez dobrých bot nikam nedoj(e)dete

Zde bych se krátce zmínil o výběru bot, lyží, hůlek a helmy, případně o chrániči páteře, tzv. „páteřáku“.

Lyžařské boty jsou to nejdůležitější, co máte. I když budete mít sebelepší lyže, před špatným výběrem lyžařských bot vás nezachrání. Prostě si nezalyžujete. U lyžáků nejprve vyzkoušejte vnitřní výstuž – tzv. botičku, která je dostatečně měkká a snadno promáčknutelná. U ní si můžete přesně vyzkoušet, zdali nám botka sedí, či ne. Poté si vyzkoušejte celou lyžařskou botu, včetně plastového korpusu. Když vysunete kolena nad špičky, pata vám nesmí v botě lítat nahoru a dolů. Nesmí vás tlačit palec u nohy.

Jestli vám bota skutečně sedí, zkoušejte vždy při pečlivě dopnutém lyžáku. Pro jistotu vyzkoušejte i boty o číslo nižší a vyšší, získáte tak lepší jistotu, že jste si vybrali správně. Boty vybírejte svědomitě. Klidně se v nich 20 minut procházejte po prodejně. Je to váš čas, ne čas prodejce. Pokud si chcete být ještě více jistí svým výběrem, složte na pokladně zálohu, nebo prodejní částku bot a vezměte si boty domů. Doma v nich celý večer choďte, ať máte stoprocentní jistotu. Prostě a jednoduše, výběr bot na lyžování nepodceňujte. Má poslední rada je: „ kašlete na pravidlo, že lyžáka má být o číslo větší. To je blbost“.

Lyže jsou vaše druhé nohy

Začátečníkovi kupte lyže raději menší než větší, jednodušeji se mu budou ovládat. Standardní délka je v rozmezí mezi bradou a nosem. Není to však dogmatické pravidlo. Záleží jen na nás, k jakému stylu jízdy lyže využijete. Funcarver bude mít jinou délku lyže než klučina, co právě vyjel z lesa.

Pokud chcete hodně vykrojené lyže, počítejte s tím, že sice budou dobře točit, ale v odpoledních hodinách se na rozbitém sněhu pěkně nadřete. Mimo to, carvingové lyže nejsou stavěny pro jízdu ve vysoké rychlosti. Takže, pokud chcete mít carvingové lyže s rádiusem okolo 12ti metrů, počítejte s tím, že budete potřebovat lyže dvoje. Když se rozhodnete pořídit si jen jedny lyže, kupte si univerzální allmountain lyže s rádiusem od 15 metrů výše, a vězte, že budete spokojeni. Ne nadarmo se neustálé zkracování lyží zastavilo a výrobci se opět vrací k jejich prodlužování.

Nezapomeňte také na svou váhu. Pánové, nekupujte si pěnové lyže. Dámy, nekupujte si tvrdé lyže s dřevěným jádrem a titanalem. Nezalyžujete si. Já osobně mám lyže dvoje. Carvingové a Allmountain lyže. Na svah si vždy beru oboje a také oboje každý den využívám. S výběrem vám poradí prodejce. Dejte ale pozor, ne vždy je prodejce kamarád. Určitě srovnávejte názory jednotlivých prodejců a ptejte se na věci, které vám již řekli jinde. Zjistíte, že každý pes, jiná ves.

Jen s čepicí proti stromu neobstojíte

Helma. Dnes již nedílná součást lyžařské výstroje. Dbejte na to, aby byla vaše helma testována dle evropských norem. Evropské normy jsou dvě. První normě podléhají všechny helmy, druhé už jen ty dražší. Tyto normy určují, vůči jak silnému nárazu je helma odolná. Když si zkoušíte helmu, ta část, která chrání přední část hlavy, by měla být vždy přesně v polovině čela. Pokud tomu tak není, helma je příliš velká nebo příliš malá. V takovém případě ji rozhodně nekupujte, i kdyby vás obchodník přesvědčoval o tom, že vám sedí.

Pod helmu si nedávejte čepici, maximálně kuklu. Helmy jsou dnes většinou zateplené a čepice by pod ní nedělala dobrotu. Pokud máte helmu nasazenou, zkuste hlavou hýbat do všech stran nebo si i poskočit. Ať víte, jestli vám helma na hlavě lítá či ne. Neměla by. Pří výběru helem nekoukejte na design, ale hleďte spíše na jejich funkčnost. Mladí jistě ocení v helmě integrovaná sluchátka. Touto vychytávkou uděláte své pubertální ratolesti určitě radost.

V jednom nejmenovaném časopise jsem nedávno četl zajímavý článek, který trefně poukazoval na to, že se z lyžování dělá zbytečně nebezpečný sport, a že mediální masáž na koupi přileb a jiných chráničů je zbytečná a škodí jménu tohoto zimního sportu. Posouzení nechám však na vás.

Nejsme přece bezobratlí

„Páteřák“ je spíše snowboardové vybavení, ale existují i lyžaři, kteří jím také nepohrdnou. Je to jeden z mnoha výdobytků moderní doby, který má základ v přírodě. Výrobci okopírovali od zvířat to, co jim usnadňuje život, a aplikovali tyto poznatky na lidi. „Páteřák“ chrání páteř tím, že se neprohne v jednom místě, ale rozloží náraz přes své ohebné šupiny na celá záda. Na tomto principu již dávno pracovaly rytířské kroužkové nebo šupinové zbroje. Samozřejmě, že ale nikoho nenapadne, že chránič páteře není žádnou novinkou pod sluncem. Ale co, důležité pro nás je, že něco takového máme a můžeme tomu svěřit své zdraví.

Pár informací, které pomohou

Každých 100 m nadmořské výšky klesá teplota přibližně o 0,6 stupně Celsia. Také mějte na paměti, že skutečná teplota se od té pocitové (tu jakou vnímáme) může lišit, například kvůli vanutí silného větru atd. Jak jsem se také dozvěděl, s nadmořskou výškou neubývá kyslíku, toho je stále v atmosféře 21% (nečekaně). S nadmořskou výškou však rapidně klesá tlak, jehož úbytek nám může způsobit nevolnost a může se nám i hůře dýchat. V číslech to znamená, že o každých 8 metrů nadmořské výšky klesne tlak o 1hPa.

Pevně věřím, přátelé, že vám tyto informace alespoň trošku pomohou při výběru vybavení a volbě oblečení. A když ne, tak jste alespoň zabili trošku času čtením tohoto článku. Za což vám děkuji.

Autor: Kuba „Rejnok“ Rejnuš