Risoul, aneb jarní lyžovačka ve Francii
Dubnového lyžování není proč se bát. Nevěříte?
V kuloárech se o tomto středisku stále více mluví. A tak si jej pojďme přiblížit trošku více, ať všichni společně víme, o čem je vlastně řeč a proč jej tolik skloňované. Důvodů je hned několik.
Napsal: Jakub Rejnuš
Fotky z loňského dubnového lyžování
Risoul – středisko pro každého
Risoul je francouzské středisko, které leží nedaleko státních hranic s Itálií. Je propojeno se sousedním resortem Vars a společně tvoří poměrně velký resort o 180 km svahů. Nejedná se však o nějaký luxus se špičkovou technikou a občanskou vybaveností. Mezi francouzskými velikány trošku zaostává. To však nahrává příznivé ceně, která je dána nejen charakterem střediska, ale také jednou z nejdelších lyžařských sezón vůbec.
Risoul je vyhledáván nejen francouzskými rodinami s dětmi. K dispozici jsou jim jak krátké tratě pro začátečníky, tak dlouhé dálnice s téměř italskými parametry (především na straně k Varsu). Nejsou to však jenom rodiny, kdo se ve středisku vyskytuje. Risoul vsadil v posledních letech na fenomén freeskiingu a nabízí tak kromě snowparků i skutečně nepřeberné množství freeridových možností a vyžití pro mladší generaci. Z hlediska nenáročného freeridu je jedním z nejvyhledávanějších středisek. Kdo okusil a ví o čem je řeč, dá mi jistě zapravdu. Jednou větou řečeno se jedná o poměrně hodně muziky za málo peněz.
Největší výhodou je poloha a mikroklima
Risoul 1850 není nijak velkým městečkem, ale najdete zde vše, co potřebujete. Potraviny, bary, restaurace, kluby, prostě na co si vzpomenete. V hlavní sezóně je však problém najít volné místo k sednutí, ale kde tomu tak není, že. To se ale nedá říct o vedlejší sezóně, což duben je.
Tratě jsou upravovány s tradiční francouzskou pečlivostí a až na pár vleků, vás vyvezou na kopec standardní sedačky. Risoul si díky své poloze drží dlouho sníh. Není divu, že sezóna zde končí až v druhé polovině dubna. Vždyť většina sjezdovek leží v nadmořské výšce nad 2000 m n. m. (uvědomme si, že v této výšce převážná část rakouských a italských středisek spíše končí). Další výhodou hrající do karet tomuto resortu je fakt, že svým velice suchým mikroklimatem umožňuje zasněžování i při teplotách těsně nad bodem mrazu. To je ten důvod, proč se do Risoulu běžně jezdí ještě na sklonku sezóny v době, kdy v ČR nasedáte do autobusu pouze v mikině. Sám se divím, jak může mikroklima natolik ovlivnit sněhovou pokrývku. A loni se o tom přesvědčilo 398 klientů PUXtravelu.
Jarní lyžování, jak se patří
Dubnové lyžování v Risoulu, tedy na sklonku sezóny, má svoje nesporné výhody. Krom prázdných svahů a sluníčka, které má již velkou sílu, můžete čekat skvělé párty v barech na závěr sezóny. A věřte nebo ne, poslední dva roky se v dubnu v Risoulu jezdilo i v 30 cm, sice těžšího, ale prašanu, který napadl během tří prosněžených nocí. Je jasné, že kdo jede v dubnu na hory, nemůže počítat s kvalitním sněhem ve tři hodiny odpoledne.
Zlí jazykové tvrdí, že letos již na horách v dubnu nebude sníh nikde. A já jim zvesela oponuji, protože existují střediska, která svým klientům dostatek sněhu nabídnou. A kromě jiných se k nim řadí i Risoul. Takže tradiční idylka v podobě jarního lyžování bez bundy a odpoledního opalování se sklenicí něčeho dobrého je naplněna beze zbytku. A navíc, kolik z vás již v dubnu lyžovalo mimo ledovec?




Komentáře